Noc v knihovně s pohádkami o Honzovi
aneb čtení knížek trochu netradičně
Je krátce po šesté hodině večerní. Je tma, mrholí. Fouká vítr a je vlezlá zima. Pomalu jdu přes žlutooranžově osvětlené pilníkovské náměstí. Ruce v kapsách až po loket. Na radnici se svítí, ale jinak nikde ani živáčka. Kdo by taky v tomhle počasí lezl dobrovolně ven?
Nebo – co to slyším? Že by kroky nočního chodce?
A skutečně, z Myší díry vychází temná postava. Pomalu vystupuje ze stínů… To je ale divná postava! Vysoké boty v nočním tichu pleskají o dlažbu. V nich zasunuté kostkované kalhoty, nad nimi tmavá košile a světlá vesta s rudou podšívkou. Na hlavě má červenou, také kostkovanou, čepici a pod ní rozesmátý obličej. A co to nese přes rameno? Že by klacek? … Ne! Je to hůl a na jejím konci se cosi houpá … že by to byl … raneček!
Kdo to může být? No jestli má v tom ranečku buchty, tak to bude … to přeci nemůže být nikdo jiný než… než Honza! Honza z pohádky. Jako by ho sám pan Lada vymaloval! Ale co tu dělá takhle po tmě?
„Honzo, neseš buchty?“, zkouším to.
„Nesu, ale ne pro tebe“, odpoví mi.
„A nechceš se trochu ohřát, trochu poklábosit a třeba tu i přespat?“ ptám se.
„Rád se ohřeji, stejně už na cestu skoro nevidím,“ odpoví Honza a tak spolu jdeme do naší knihovny. Tam už je lidí! Tolik jich tam snad není ani v půjčovních hodinách! Co se to tu děje?
Nově vzniklý kroužek Pilníkováček při MÚ Pilníkov, který vedou místní maminy, připravil za spolupráce s naší knihovnicí Janou Podlipnou na noc z 22. na 23. února 2016 první „Noc v knihovně“. Tato noc byla zaměřena na pohádky o Honzovi nebo Jankovi.
Noci v knihovně se zúčastnil Honza a dvanáct dětí. Pohádky jim předčítala Jana Pachlová, Petra Dostálová, Blanka Radiměřská a Elena Fajfrová. A četlo se z klasických pohádkových knížek jako Český Honza – výběr pohádek od Jiřího Lhotáka, O Jankovi a další Valašské pohádky od Jaroslava Nečase, O královně Života od Vojtěcha Martínka a z Martínkovy čítanky od Eduarda Petišky.
Děti si rozložily karimatky a spacáky po celé knihovně. Řada z nich si raději s sebou vzala i svého plyšového kamaráda. A potom se četlo, děti nejprve jen poslouchaly, potom se přestěhovaly ke stolečku a malovaly obrázky na téma poslouchaných pohádek.
A aby děti netrpěly hlady či dokonce snad žízní, starostlivé čtenářky jim připravily čaj i chléb s pravým máslem, který se i ke čteným pohádkám hodil. Buchty zůstaly na snídani.
Po deváté hodině se děti pomalu uložily do spacáků, organizátorky jim ještě přečetly několik dalších pohádek na dobrou noc, a když hodiny jedenáctkrát odbily, všechny už spaly.
Ráno děti pojedly Honzových buchet a podepsaly se na tajnou listinu krále Knihoslava I., která bude na věky uchována v naší knihovně. A také všichni účastníci, kteří vydrželi až do rána, obdrželi na památku knížku básniček a říkanek z pera renomovaného humoristy a kreslíře Borise Pralovszkého s neobvyklým názvem „Varan z komody“.
Potom už se zabalily, rozloučily se, ukázaly rodičům, kteří si pro ně přišli, výstavku z obrázků co v noci namalovaly a hurá domů!
Jaroslav Blažek
zdroj: převzato ze stránek jablkon.eu